pondělí 28. července 2014

O zničených a ztracených městech

Co dělat, když v Guatemale prší? Žrát mixtas!
Guatemala je trochu zvláštní země. Je to asi jediný místo na světě, kde je výhodnější jezdit s turistickejma autobusama, než s místníma, a kde zúčastnit se organizovanýho výletu je levnější než si ho zařídit na vlastní pěst. Z Guatemaly máme tedy spoustu smíšených pocitů, na jednu stranu je tu spousta krásnejch míst k navštívení, na druhou stranu je většinou musíte absolvovat s pěti Izraelcema na palubě.

Začalo to už na hranicích s Hondurasem, kdy sme si v Copán Ruinas řekli že nepojedeme přímym turisťákem do Antiguy (50 dolarů za dva), ale cestu zvládneme sami s chicken busama. Dojeli sme minibusem na přechod, kde nás ještě odchytil týpek, že za hodinku pojede ten samej bus, co sme na něj koukali ve městě, a může nás vzít. Cenu sme usmlouvali na 3O dolarů za dva lidi, ale pořád nám to přišlo moc a pokračovali sme na vlastní pěst. Ukázalo se to jako největší chyba ve chvíli, kdy sme před šestou večer dojeli do Guatemala City a nebyli za boha schopný najít spoj do Antiguy. nakonec to skončilo tak, že sme si zaplatili drahej taxík, aby nás převez na druhou stranu metropole, odkud jezdily poslední večerní busy. Celkem nás cesta z Hondurasu vyšla stejnou částku jako ten zlevněnej bus a ještě k tomu nás to stálo hodně stresu a dojeli sme už za tmy a deště. Můj plán na první noc v Antigue bylo spaní na pozemku turistický policie Asistur, kde podle mýho LP z roku 2010 bylo možný zadarmo kempovat. Asistur sídlí pár set metrů od autobusáku, takže sme to našli docela lehce, policajt u brány nás ale zchladil s tim, že to bejvávalo, teď už tu směj kempovat jenom karavany. Rozehráli sme s Čalouníkem divadlo "chudáčci zničení turisti odchází do tmy a deště a bezmocně točí mapou, aby vymysleli, co budou dělat". To zabralo a za pět minut už sme na pozemku stavěli stan s příslibem, že ráno co nejdřív vypadneme :)

Z toho vyplývá, že nejlepší způsob, jak se dostat z Hondurasu do Antiguy, je zjistit si, v kolik jede turstickej bus, dojet si sám hodinu předem na hranice a nechat se jakoby ukecat od naháněče, co potřebuje autobus co nejvíc zaplnit.

ANTIGUA

Ačkoliv hlavní město Guatemaly je Guatemala City, zcela zaslouženě je nejvíc navštěvovanym městem asi 35 kilometrů vzdálená Antigua. Tahle koloniální UNESCO nádhera má stejně jako některá místa, co sme navštívili v Nicarague, pěkně pohnutou historii. Hlavním městem kdysi byla právě Antigua, ale bohužel měla tu smůlu, že si ji obyvatelstvo postavilo zrovna mezi 4 (!) sopkama. a guess what? Sopky Agua, Fuego, Acatenanga a Pacaya neměly zrovna moc pochopení pro lidstvo a v roce 1771 začala série brutálních zemětřesení. Vždycky to vypadalo tak, že tři tisíce budov spadlo, postavili je znova a za tři roky to spadlo zase. Konečně v roce 1776 španělskýmu králi došla trpělivost a nařídil město opustit a přestěhovat. Ne všichni ale odešli. Dneska je Antigua krásný turistický městečko, kterýmu dodávaj trochu strašidelnej ráz právě roztroušený zbytky kostelů a dalších budov. Jen tak si večer vyrazit na procházku a prozkoumávat uličky dál od centra je zážitek sám o sobě. Hlavním lákadlem jsou ale samozřejmě sopky. 

Potíž je v tom, že tyhle traily sou nechvalně proslulý ozbrojenýma přepadeníma, při kterejch se před několika lety nejen blejskaly mačety, ale taky tekla krev. Není proto možný vydat se na sopku na vlastní pěst. Ve městě najdete spoustu operátorů, co nabízej výlety. My sme nakonec na žádnou nevylezli z časovejch důvodů, ale dovoluju si myslet, že sem si nastudovala dost, abych mohla poradit.
V první řadě je dobrý si nejdřív najít adresu, kde sídlí agentura Iguat. Tam sedí super přátelští páni, co sou placený vládou, aby vám zadarmo poradili a vytiskli mapky okolních treků. My sme je vyzpovídali právě ohledně možností jít sami a taky je potřeba zjistit si, jestli se třeba na zejtřek zrovna neplánuje výbuch sopky.

Sopku Agua můžete nejlíp obdivovat zezdola
Agua: je nejblíž městu a asi nejmíň zajímavá. Nevykazuje moc aktivity a protože je většinou zarostlá zelení, je fotogenická spíš zespoda, z města.
Pacaya: Jo, obrázky potoků lávy, který vám budou ukazovat cestovky, vypadaj super. Kdo by nebyl nadšenej z možnosti sunset tour na aktivní sopku, kde si můžete šáhnout na lávu skoro jako Glum. Jenže! Málokdo si před koupením tour přečte, že v roce 2010 sopka trochu víc bouchla, změnila kráter a od tý doby už láva není vidět, To nezastaví cestovky před falešnýma reklamama, že? Podle recenzí od tý doby návštěva Pacayi nestojí za moc.
Fuego: zato Fuego, z tý se valí kouř snad bez přestání a vypadá jako perfektní sopka na výlet. Protože je ale hodně aktivní, není úplně bezpečný šplhat se po jejim úpatí nahoru. Naštěstí existuje ještě jedna možnost.
Acatenanga: vypadá na první pohled hrozně nudně a je nejdál od města. Jenže právě na tahle sopka je dvojčeFuega, což znamená, že pokud na ni vylezete, po úzkym hřebeni se můžete projít právě k Fuegu, do takový vzdálenosti, jaká vám připadá bezpečná. Nejlepší je dvoudenní výlet s přespáním u kráteru, kterej nabízí několik agentur ve městě. Místo toho ale dobrodružnější povahy pošlu na stránku Antonia a Amandy, našich role models, pro trochu inspirace :)

V Antigue sme našli nejlevnější ubytování z celý Guatemaly, Posada Vera v jedný ze dvou slepých uliček na 3a Calle Poniente si účtuje 80 Quetzálů (cca 200 Kč) za noc v dvoulůžkáči. Je to rodinnej hostel, všichni jsou milí a maj opravdickýho živýho mluvícího papouška. Důvod zdržet se v Antigue je hlavně místní jídlo. Sice se nám nepodařilo najít najít stánky se street food (možná protože se každej den kolem čtvrtý odpoledne zatáhlo a začalo pršet?), ale hned vedle našeho ubytka se shodou okolností nachází vyhlášená (mezi místníma) La casa De las Mixtas. Za 20Q se vám dostane takový polední menu, že vám srdce zaplesá. I s pudingem, co má z ovoce vytvořenej obličej. Tak se tady piplaj s každym kusem jídla. Obrázek níže patří k jinýmu podniku btw. Jak vypadaj mixtas ukazuju na fotce v úvodu blogu.
Typická guatemalská snídaně:
Pasta z frichole fazolí, smaženej banán, kozí sýr, salsa, tortila a hlavně místní specialita chuchitos z mletýho masa zeleniny, dušený a zabalený v listu kukuřice. Normálně ještě dostenete vajíčko, ale to já zásadně přenechávám Čalouníkovi
Z dalších věcí, co se tady dá dělat, je například starej kapucínskej klášter, kde cena za vstup převyšuje kvalitu podívaný a příště bysme už asi nešli. Je to ale kvůli našemu dennímu limitu. Z kategorie "úžasná architektura" bych ještě zmínila lokální Mekáč zasazenej do koloniálnho domu s úžasnejma zahradama. Nekecám, musíte ho vidět, dokonce si odpustili i ten nechutnej žlutej vývěsní štít, aby to nekazilo dojem. Klobouk dolů.

SEMUC CHAMPEY
Úplně bezpečnej mostík
Poučený z minulých chyb, po třech dnech odpočívání a procházek sme si zamluvili turistickej minibus do naší další destinace - Cobánu. Ne, že by Cobán byl nějak zvlášť zajímavej ale je to výchozí místo pro výlet víc do vnitrozemí. Kolem městečka Lanquín totiž můžete vyrazit do dvou super jeskyní a národního monumentu Semuc Champey.

Do Lanqínu je trochu složitější chytnout autobus, musíte se v Cobánu ptát, cestu nedokážu popsat. Polovinu cesty se jede po nezpevněný cestě do údolí řeky Lanquín, takže je to sice malá vzdálenost, cesta ale zabere ty dvě hoďky. Ve městečku se na nás hned po vyskočení seběhli místní kluci a začali nás přemlouvat do hostelů. I když sme plánovali spát jinde, ukecali sme s nima cenu 40 Q za stan, což bylo fakt výhodný, protože sem věděla, že nejnižší ceny se pohybujou kolem 50 Q. Hodili si nás na korbičku a dovezli nás až k Backpackers Oasis, kde na nás pan majitel zkusil 50 Q za kemp, jak sem čekala, ale to už sme poznali, že můžeme vyhrožovat konkurencí, protože nebyla high season a bylo vidět, že nás potřebujou.
Backpackers Oasis je osada s chatičkama, otevřenou restaurací s hamakama a zeleným trávníčkem na stanování přímo u nádherný řeky. Zahradu sme měli sami pro sebe, nikdo jinej nekempoval. 

Po obhlídnutí nabídky organizovanýho výletu za 120 Q (doprava, návštěva Semucu, jeskyně a jízda na duši po řece) sme se rozhodli pro kompromis a zamluvili si aspoň  sedadlo v autě pro cestu tam s tim, že zátky se dostaneme sami, v kolik bude vyhovovat nám. 

Semuc Champey je něco jako Plitvický jezera, jenom ne tak grandiózní. Jde o místo, kde se řeka zakousává do skály, jde pod zem a vytváří takovej přírodní most, na kterym se utvořily malý jezírka s azurovou vodou a kaskádama. Je to krásný místo na strávení, když je horkej den. My měli štěstí. 
Na vyhlídce, pod náma Semuc Champey
Semuc sme si dali dopoledne. U východu si postavili stánky místní paní a tak sme si dopřáli menší obídek z grilu. Odpoledne nás čekalo další dobrodružství. Grutas las Marias jsou nejlepší jeskyně, co sem zažila. Dokonce o trochu lepší, než Cave Stream na NZ a o dost lepší než moje oblíbený Umajalanta Cuevas. Jde totiž o to, že grutas se nacházej na soukromym pozemku a nejsou ...jak to říct...no, úplně regulovaný státem z hlediska bezpečnosti :) Když najdete na tripadvisoru takhle perfektně pitomou recenzi, můžete si bejt jistý, že to bude boží:

Be very careful with this cave trip. Take note that you will have to swim against the current in some areas, and climb up and down slippery ladders using nothing more than a candle. The water is very cold and you will be entirely submerged for at least an hour and a half. Some people in our group were shaking uncontrollably by the time it was over. The current was exceptionally high and strong when we did the trip, and there were areas in which we felt distinctly unsafe (we are neither claustrophobic nor poor swimmers). We did not have faith in the guides (17 yr old local kids, yelling and whooping) and didn't feel as though they would be able to handle an emergency. 

There is absolutely *no* way to evacuate an injured person.
Jediný, co mě na tomhle výletu za 35 Q mrzí, je, že se nám vybilo GOPRO a nemáme žádný fotky. V Grutas las Marias sme vlezli do naprostý tmy s naším dětským průvodcem a chválabohu nás bylo jenom deset a nebyla s náma hlučná skupinka Izraelců z našeho hostelu. Boreček nám zapálil svíčky, všichni sme se po pás do vody a začali postupovat vpřed. Na několika místech sme nedosáhli na dno podzemní řeky, takže sme plavali s jednou rukou se svíčkou nad vodou. Povrch byl super členitej, takže se dalo skákat a výprava trvala minimálně hodinu. Navíc v naší skupin nebyla žádná vyložená lama, což nás těšilo ještě víc. Když to srovnám se zážitkem v Hondurasu pche! Nebojim se říct, že to byl highlight naší guatemalský cesty. 

Trochu zádrhel nastal cestou zpátky, kdy sme stopovali a narazili na nepříjemnýho hajzlíka, co nás chtěl hodit zpátky do města za trojnásobek ceny. Když sme mu řekli, jestli si dělá prdel, odfrknul si a ujel. Vrátili sme se ke vchodu do Semuc obešli řidiče a našli jednoho ochotnýho vzít nás za normální cenu zpátky. Past na nezávislý turisty je totiž v tom, že Semuc je celkem v pustině a pokud si neseženete dopravu zpátky, můžete si přespat na mechu v lese. Po spočítání nákladů na náš výlet, sme zjistili, že nás to vyšlo přesně na 120 Q (plus oběd), takže oproti tour sme neušetřili ani korunu. Což je teda divný, ne?
Dobytčácká doprava k Semucu na korbě auta.
K našemu ubytku musim říct, že sme zůstali tři noci  a byli hodně spokojený. Byli sme připravený na kempování, takže sme si přivezli dost jídla na vaření, ale jak sem koukala, ceny jídle nebyly ani moc přehnaný a vegetarian nachos, který sme si objednali, byly moc dobrý. Pro batůžkáře super volba.
Opět poučený z předchozího dne, zabookovali sme si odvoz minibusem na další místo v našem itineráři. 

Město Flores je nejbližší město mayskýmu Tikalu. Je to město postavený na omezenym prostoru, protože se rozkládá na maličkym poloostrově uprostřed jezera Petén. Původně sme plánovali jenom jednu noc a druhej den vyrazit do Tikalu. Bohužel cestou ze Semucu Čalouník něco špatnýho snědl (myslíme, že to bylo nakládanou zeleninou, kterou najdete na každym stole v Guatemale) a v noci se mi posral. To by ještě bylo v pohodě, ale ráno sem ho našla zelenýho v takovejch křečích, že sme přijali nabídku jednoho průvodce, co bydlel v našem hostelu a vzal nám ho do nemocnice. Nebyla to asi úplně sranda, protože dostal infuze a troje druhy léků, kterejma se cpal ještě další tejden. Návštěva nemocnice naštěstí zabrala a po dalšim prospanym dni a noci sme byli další den jakž takž fit vyrazit na mayský ruiny.
Kdybyste nepoznali, tak se radujeme, jak je Tikal hezkej a Čalouník vyhazuje klobouk do vzduchu 
TIKAL
Tikal je největší komplex mayských památek v Guatemale. V době svýho největšího rozkvětu, kdy byl Tikal jak správním, tak kulturním centrem regionu, tu žilo 11.000 lidí a dalších 50.000 v blízkým okolí. Někdy kolem roku 700- 900 n.l. nastal úpadek mayský říše a město bylo z neznámých důvodů opuštěno a zapomenuto. Evropani ho znovu objevili až v roce 1840, kdy si jistý Stephens poprvý prosekal cestu džunglí a uviděl obří pyramidy porostlý vegetací. Nejrozsáhlejší archeologický vykopávky byly zahájený až v padesátých letech 2. století a právě jim vděčme za odkrytí šesti obřích pyramid a bezpočtu dalších budov v okruhu 6 km čtverečních. 
Dneska je hlavní část komplexu krásně udržovaná, ale jestli máte rádi magický místa, kde se můžete ocitnout sami uprostřed prastarejch ruin porostlejch liánama obklopený jenom zvukama pralesa a uřvanou howler monkey, i takový místa tady najdete. V tom je kouzlo Tikalu. Dneska už můžeme porovnávat s Tikalovým konkurentem - mexickým Chichen Itza a musim říct, že se to nedá porovnat. Kdo vylez na pyramidu číslo šest, podíval se přes koruny stromů a spatřil kamenný vrcholky okolních chrámů a obětních míst, musí jasně volit Tikal.
Jedno ze zákoutí, kde sme nikoho nepotkali - Ciudad Perdida, neboli Ztracené město
Nás batůžkáře čekalo trochu nepříjemný překvapení v kempu. V Tikalu se sice dá kempovat, Za osobu ovšem zaplatíte neuvěřitelnejch 100 Q za osobu!, což je dražší než hostely ve Floresu! Je proto diskutabilní, jestli si radši nenechat věci ve Floresu a nevyrazit sem na denní výlet.

Super na spaní u Tikalu jsou ale hlavně ty zvuky pralesa, za to to asi stojí. Jdou v několika vlnách. Brzo ráno před východem slunce začnou vřískat opice, potom následuje fáze hmyzu, kdy to kolem hučí jako v úlu. Jakmile slunce vyleze nad obzor a začne zahřívat, hmyz zaleze do nor a nastupujou ptáci. 

Jídlo je lepší si přivízt. U infocentra sou sice tři nebo čtyři lacině vypadající restaurace, bohužel jenom ta, ke který se musí jít nejdýl, má jakž takž přijatelný ceny, ale to jenom proto, že kuře maj (před)včerejší. Odtud je to pak už jenom hodinka autobusem na hranici s Belize. Jediný, co je třeba pamatovat, je, že potřebujete nejen jízdenku tam, ale i zpátky, takže první den řekněte řidičovi svýho minibusu, že s nim pojedete druhej den zpátky, aby s váma počítal. Nejezděte ale celou cestu zpátky do Floresu, vystupte na tzv. Cruce (křižovatce), kde si chytnete obyčejnej autobus na hranice.

Náklady Guatemala:
Za 9 dní v jsme oba utratili 9.117 Kč.
Ubytko: 174 Kč za dvě osoby/ noc
Jídlo: 255 Kč za dvě osoby na den
Doprava: 327 Kč za dvě osoby na den (dlouhý přejezdy během krátký doby)
Ostatní (vstup do láštera 200 Kč za dva, Semuc Champey 260 Kč, Jeskyně 320 Kč, Tikal 700 Kč plus další osobní věci a medicína): 257 Kč dvě osoby na den.



Celkově se nám v Guatemale moc nedařilo rozpočet hlídat a nebyla to taková pohoda, jako sme mysleli. Hlavně ta přeprava. Dost stály v součtu i památky.
Rozpočet na den sme překročili lehce. Výsledek je 1013 Kč za dvě osoby na den


Díky, že nás sledujete a píšete hezký věci.
Čáro, mrzí mě, že nám nevyšlo setkání. Těšim se na tebe a na vyprávění o Cejlonu.

Žádné komentáře: