sobota 8. září 2012

Nebyla to láska na první pohled.

Když Žanda poprvý potkala Loze, chodila v té době s někým jiným a byla zaměstnaná nošením muffinů na vrchol Panorama Summitu, kde její milý pracoval a poté, co si zlomil klíční kost a musel být doma, nosila zmrzlinové poháry. Protože ten milý Metíček nikdy pro Žandu nic takovýho neudělal (ani na její narozeniny), neměla být tak překvapená, když jí na konci sezóny řekl: "Tak čau a díky. Byla to zábava". 
Naštěstí se k ní ten modrovlasý kluk Loz poslední den přimknul, držel jí ruku, utěšoval ji a jezdili spolu ten den v šortkách na prkně. Loz Žandu tajně miloval. Ale vlastně to nebylo zas tak tajný, když jí skoro celou sezónu každý pondělí v T-Baru při tanečcích rukou skenoval zadek a kousal ji do krku (což jí ještě nepřišlo jako cheating, tak ho nechala). 
Chtěl jí políbit předtím, než nastoupila na bus domů, ale neudělal to. 

Žanda odjela. 
Díky Facebooku se ale navzájem nikdy neztratili z dohledu a když se ona omluvila rodičům a oznámila jim, že nemá v Čechách stání, dala Lozovi vědět, že se chystá na další zimu na Nový Zéland. On trávil v Austrálii svou 7.sezónu za sebou a nadšeně ji pozval, ať se cestou staví v Austrálii a možná pak pojedou spolu. Slíbil jí, že spolu budou jezdit karavanem. V té době si už vydělávala peníze na cestu ve Skotsku, trpěla jako kůň, že jí Metíček nechtěl v Londýně moc vidět a taky se na chvíli dala dohromady se Skotem Johnem. On jí slíbil, že spolu projedou Malajsii a nechal ji, ať si koupí letenku podle něho. Nakonec si dva týdny před cestou změnil na facebooku status a zapomněl se Žandě omluvit a říct jí nějak šetrně, že má jet sama. Byla sice trochu naštvaná a několik dní před odletem hrůzou nespala, ale díky měsíci v Jihovýchodní Asii okusila neskutečný pocit volnosti. Sedávala na střeše laciného hostelu v Kuala Lumpur a vyměňovala si cestovní zážitky s ostatními volnomylšenkářemi, procházela pralesem (rozhlížejíc se po hadovi, kterýho nechtěla potkat), šplhala na vrcholky hor a rozhlížela se po čajových plantážích. Loz jí několikrát napsal, že se těší, až ji bude mít u sebe ve stanu a Žanda z toho usoudila, že asi dojde na TO. Taky si přes internet řekli, že až se uvidí na letišti, musí ona odhodit krosnu a batoh, rozeběhnou se k němu, on ji chytí do náruče a zatočí s ní dokola. 

Jak si řekli, tak to taky udělali. Žanda ho začala líp poznávat, milovali se v noci na pláži za svitu měsíce, jak z toho nejblbějšího filmu románu od Lenky Lanczové pro věkovou skupinu 13 let. Loz jí vyprávěl o svý lásce ke sci-fi knihám, anglicky jí vysvětloval, jak se bude těžit super-hmota, o nanobotech a jak přijde éra posthumanismu, všichni se budeme programovat a žít v dokonalý lidský společnosti. Žanda brečela, protože nechce bejt robotem. 
Jeli spolu na Zéland, neměli nic a pak zase měli všechno. Dostávala básničky a jezdili spolu na prkně a byli spolu každý den a každou noc. Žanda byla opravdu skromná, nechtěla chodit do restaurací a nechtěla zlatý prsteny. Chtěla jenom zastavit čas. Odjeli i do Himalájí, tak moc měli rádi brouzdání ve sněhu s prknem pod paží. 
Ale začala se neúprosně blížit doba, kdy se měli rozdělit. Tak spolu začali plánovat budoucnost, protože věděli, že jsou pro sebe ti praví. Vymysleli krásný plán odstěhovat se do Francie, najít si horskou chaloupku, kterou budou obhospodařovat, starat se o hosty a vozit je na sjezdovku. Naplánovali si datum, kdy si znovu v Evropě na letišti padnou do náruče a každý odjel do svý země. 

Žanda tomu plánu věřila tak pevně, že za těch několik měsíců smutnila jen asi třikrát. Myslela si, že uvažováním o tom, s kým zrovna Loz spí, by zpochybňovala jejich dokonalou lásku. A ona prostě věděla, že se znovu sejdou. Našla si pěknou práci, jedla polívky a schovávala si pro Loze stravenky v taštičce s makeupem, aby, až přijede, měl co jíst.

Včera dala tři stravenky bezdomovcovi, který prodává Nový Prostor u její stanice metra. Pán jí vždycky přeje hezký den a ona už ty stravenky nepotřebuje, protože Loz jí před týdnem volal na Skype. Řekl jí, že jezdit na prkně už není jeho sen, že teď chce na pláži v Byron Bay nahrávat hudbu. 
Rozešel se s ní.
Žanda nemůže nikoho vinit, že si našel nový sen, ale mrzí ji, že pro něho nebyla tak důležitá, jako on pro ni.
Myslí si, že si takový jednání ničím nezasloužila.
Dopsala blog, tečou jí slzy a budoucnost je najednou pryč.



it's easy when it hurts so say goodbye
we'll fall in love again just give it time

it's easy when it hurts so say goodbye
we'll fall in love again just give it pain

don't let your love be colder than death
don't let no tear drops fall from your eyes
don't let your love be colder than death
don't let no tear drops fall from your eyes



Rozešel se se mnou na jeho narozeniny. Já mu loni nechala jako dárek symbolicky vytetovat sněhovou vločku, kterou si vždycky přál. Těší mě, že ji tam má navždycky a bude mu připomínat, jakým způsobem mě nechal odejít.

13 komentářů:

jarecek řekl(a)...

hlavu vzhuru .. bylo lip, bude hur .. nebo je to naopak? tady a ted to mozna boli, ale cas umi hotovy zazraky. a zrovna ty na ocet nezustanes :))

Anonymní řekl(a)...

Vím, že jsem ho neznala osobně, ale tím spíš ho můžu nenávidět, protože si nezaslouží moji úctu, pokud nepochopil, že tak dokonalou holku už nepotká!

Eliska Vytlacilova řekl(a)...

Napsalas to moc hezky....

Bára řekl(a)...

Žandičko Pandičko, ta sněhová vločka ho bude zanedlouho hoooodně pálit a věř, že to bude dlouho a pořádně. Jsi skvělý človíček, se kterým jsem za měsíc spala na velké loži tak třikrát, ale ty naše pokecy neměly chybu a už se moc těším, až se uvidíme!
Hlavu vzhůru a sejdeme se na Danielce!

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Žando Pando. Tvůj blog čtu teprve chvíli. Vždy si však odnáším dobrý pocit a úsměv na rtech. Proto doufám, že jsi svůj blog ještě nedopsala a přijdou další a lepší dny, které dodají pozitivní energii zase Tobě.

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Žando Pando. Tvůj blog čtu teprve chvíli. Vždy si však odnáším dobrý pocit a úsměv na rtech. Proto doufám, že jsi svůj blog ještě nedopsala a přijdou další a lepší dny, které dodají pozitivní energii zase Tobě.

Anonymní řekl(a)...

Jo a já čtu tvůj blog už pekelně dlouho a i když Tě osobně neznám,mám chuť dát Lozovi na budku!!!
Tak hlavu vzhůru a budu se moc těšit na zážitky z Prahy!

Anonymní řekl(a)...

a já tě sice taky neznám osobně,ale tvůj blog už pravidelně čtu přes 2 roky. moc mě mrzí,co se stalo,ale nevěš hlavu,zase bude dobře.
článek "S pravdou ven" - "že nemá v Čechách stání" jsem si přečetla ještě jednou a uvědomila jsem si,že přímo pod něj jsem ti psala komentář "cestuj! je mi 16..." - "Milá šestnáctko:) ..." Dnes je mi 18 a tvé články mě pořád strašně baví,proto doufám,že se svým psaním neskončíš. tenkrát, když ses rozhodovala,jestli jet na nový zéland a do austrálie,tak jsi taky nakonec jela a byla jsi šťastná. teď máš před sebou taky nejistou budoucnost (i když je tentokrát nejistá trochu jinak), ale pevně věřím, že se z toho dostaneš a Loz bude ještě čučet, cos všechno dokázala a nakonec bude toho děsně moc litovat.
držím ti palce a usmívej, co nejvíc to jde:)

Polly řekl(a)...

Velmi putave citanie s koncom, ktory ma naozaj zamrezel ;( ... sice ta nepoznam, ale teraz mas asi pocitm, ktory sme v sebe drzali skoro kazda... takze : drz sa.. zda sa, ze nebol ten pravy... a aby sme ho nasli, musime stracat tych nepravych...

Anonymní řekl(a)...

Nu, ač se mi obsah (a především konec příběhu) tedy ukrutně nelíbí, způsob, jakým je to napsané, je opravdu nádherný. Tak tedy hlavu vzhůru a vzhledem k tomu, že si tě určitě nezasloužil, můžeš udělat jen jediné. S úsměvem a bez starostí vykročit do nových dní, ve kterých tě čeká určitě něco mnohem lepšího. :-)

Anonymní řekl(a)...

ja uz chci nový článeeeek!!!

Anonymní řekl(a)...

Pando, ty nás čtenáře teda ale šidíš!!!
Neříkej, že se v Praze neděje nic zajímavýho, nebo nemáš nějakej plán do budoucna :D Zrovna ty!

naya nowahei řekl(a)...

aj ty moje pandicko!! ten bídák si te vubec nezaslouzil! ale existuje vubec nekdo, kdo si nás zaslouzí? myslím, ze my zeny jsme az moc dobrý na své muze (aspon si to myslim o tobe a o me) :)) ale jak rekl Schopenhauer: "Zivot bez bolesti nemá smysl." hehe