V japonský věznici

Pár dalších (ne)všedních zážitků za poslední dobu...

Líběj se mi nápady s tematickejma restauracema. Kočky nemůžu cejtit kvůli alergii, takže kočičí kavárna nehrozí, a kde je kavárna, ve který vás holky obsluhujou v lolitkovských kostýmcích, sem taky nějak neobjevila. Takže na řadu přišel Lock Up. 

Lock Up je řetěz hospod (izakaya), který maj pobočky na několika místech Tokia, já vim o Ikebukuru  Shinjuku. Tématem je kriminál. Ve skutečnosti si ale nejsem jistá, jestli to maj pořádně domyšlený, protože nám to přišlo spíš jako dům hrůzy.

Takže sme se vypravily v dívčim osazenstvu já, Irinka, Monika a Mai, což bylo asi štěstí, protože bejt nás víc nebo s sebou mít kluky, by asi zkazilo ten náš úžasnej vřískot. Už ve dveřích sem se začala bát. Irinka, která tam jako jediná předtim byla nás totiž potutelně začala tlačit dopředu a nabádat ať dem první. Protože sme tak nějak tušily, co nás čeká, nastala první malá hádka o to, kdo otevře dveře. Irinka nás prostě perfektně vypsychla.

Prohrála sem. 

Jakmile sme prošly dveřma do tmavý chodby, už sem jenom čekala, kdo na nás skočí nebo podobně. Místo toho se ozvala brutálně hlasitá siréna a začaly blikat světla. Přišly další dveře, který se otevíraly strčenim ruky pod gilotinu, což se mi samozřejmě zase strašně chtělo. Vevnitř si pro nás přišla slečna v miniaturní policejní uniformě, dala nám želízka a odvedla nás několika dlouhejma chodbama a po schodech dolů do naší cely. Hospoda je to fakt obrovská. V cele následovala další holčičí hádka, protože Irinka trvala na tom, že její oblíbený místo je v rohu a musí sedět tam. Neuniklo nám samozřejmě, že místo v rohu je to, co je nejdál od dveří. Vyžrala si to Monika a zaklapla mříž. Atmosféra byla výborná, hrála nějaká normální muzika a světla svítily, z ostatních cel sme slyšely lidi. Zeď nám zdobilo toto.

Takže zatim normoš. Ceník nápojů byl samozřejmě trochu dražší než v normální izakaye. Koktejl přijde na 500 yenů, pivo na 450 yenů. Taky nezapomeňte na "poplatek za sezení", dalších 500 yenů na jednoho. Show se obyčejně odehraje každou hodinu nebo hodinu a půl. Ta naše přišla celkem brzo po příchodu. Ve třičtrvtě na devět se najednou ozvala siréna, zhasly světla a začaly se ozývat nějaký creepy zvuky. Hlášení v Japonštině, něco v tom smyslu, že z cel uniklo pár monster a ať sme opatrný. Sirény nemám ráda od dob Silent Hillu, protože většinou nevěstěj nic dobrýho. Taky že ně, po chodbách začalo něco pobíhat, mlátit do mříží a všechny japonský holky začaly šíleně ječet :D První monstrum, co přiběhlo, bylo ještě v pořádku, jenom na chvíli cloumalo naší mříží tak, že ji urvalo z horního pantu. Přesto sme se přistihly, že vřískáme  úplně stejně jako Japonky. Kromě vysmátý Irinky v rohu. Další monstrum se připlížilo o dost děsivějc. Pěkně pomalu, nejdřív potichu očuchalo Moniku a Mai, který se v tu chvíli už krčily ve stoje v nejzazšim rohu cely. Pak se přesunulo ke mě a dost dlouho na mě civělo. Strávilo u nás asi 1 neuvěřitelně-dlouhou-minutu a když už sme byly podělaný dokonale, nechalo nás bejt. Náš smích nebyl ani tak veselej, jako spíš dokonale hysterickej. Ještě před náma zastřelili v přímym přenosu další obludu a rozsvítilo se. Velká spokojenost. Pak sme další hodinu pily, ale ehm, daly sme si sakra pozor, abychom odtamtud vypadly před další sirénou. 

Pokud by vás návštěva Lock Up zajímala, najděte si Donkihote u Kabukicho na Shinjuku a vyjeďte do pátýho patra. 

Když sme u toho strašení, Japonci na to maj opravdu talent. A samozřejmě držej prim i v týhle oblasti. Kdo se fakt rád bojí, možná by ho zajímal obří zábavní park na úpatí Fuji. Ve Fuji Q maj totiž údajně nejstrašidelnější haunted house na světě. Konkrétně "opuštěnou strašidelnou nemocnici". Češi sou ňáký líný psát o Japonsku z trochu jiný strany a nic v češtině sem nenašla, takže vás musim odkázat na report kolegy z Ameriky s příznačnym jménem MichaelPanda. Jak jinak.

Dál mám tady obrázek ze suši baru, kde sem vyzkoušela dosud neznámej druh Širouo. Chudáci rybičky na mě ještě tak smutně koukaly. Nepomohlo jim to. Mňamka.

Sorry za ten instagram furt. Když ona má Irinka iPhone a ty fotky tak nějak vypadaj dobře, no :/

Ve středu sem si vyrazila sama na malou obchůzku památek. V Book Off na Akihabaře, se mne podařil nevídanej úlovek. 4 díly Nany za 200 yenů (44 kč), protože právě ve středu maj akci, že když si koupíte dva sešity, máte je za cenu jednoho. Budu to asi muset domů posílat po moři, tak doufám, že za to budu muset zas platit clo sedm stovek, ty vole. Od Akihabary je to celkem kousek (asi dvacet minut procházkou) k Asakuse, historický části Tokia. Omrknout sem chtěla hlavně Sky Tree předtim, než odjedu, když už ho tam stavěj. Sky Tree bude v květnu po slavnostnim otevření oficiálně nejvyšší vysílací věž na světě. Se svejma 634 metrama je taky rovnou druhá nejvyšší stavba světa. No, tak jako, maj to ale trochu nastavovaný, ne? Každopádně stavba je to pěkná a hezky doplňuje pohled od řeky Sumidy na panorama s budovou Asahi a Zatym hovnem.

A protože mi zbejvaj poslední dny do odjezdu, nostalgicky sem se musela vyfócnout ze stejnýho úhlu jako tenkrát  před třemi lety s Eliškou před pagodou u chrámu Sensoji. Kéž bys mohla přijet!

Taky sem od Elis dostala To do list. Teď přišel čas na odpovědi.

Cituju Elis: Musíš mi ale slíbit několik věcí:

- že vystoupíš na Meguru a zajdeš pozdravit Yayamusan (i když teď nevím, jestli ten náš malej klášter náhodou loni kvůli zeměstřesení nestrhli) Myslíš Mejiro, že jo? LOL

- že zajdeš za Noriko říct jí "ahoj" a jestli si tam nemůžeš na chvíli uložitńáký knížky :P Noriko odešla z Gakushuinu před dvěma lety a údajně ji máme v Čechách!!!

- že až pojedeš na Takeshita zas pro králičí uši, že budeš tak hlasitě řvát "Haradžukůůůů, Haradžuku des!" že to vzbudí všechny klimbající Japonce ve vlaku. Neřvala sem, ale zakuckala sem se smíchy. Dělala sem aspoň rozruch svojí módou.

- že si aspoň jednou zajdeš na jídlo do Ótoyi, do naší jídelny u školy a taky na nějaký sushi (protože tady si ho hned tak nedáš) V Ótoye sem byla s Monikou. Hádej, co sem si dala. V jídelně sem byla sama, ale byla. A sushi no comment.

- že až uvidíš Shina, vzkážeš mu, že mi chybí, ale ne tak moc (a pak samozřejmě jak moc bych tam s vama chtěla být, bože, to nedávám, this is the hardest part!!) To mi naopak říká on a taky "ty seš debil". Dík.

- že až budeš Tatsuyovi chválit jeho byt na Shinjuku, poznamenáš, že to je jistě very atarashii tatemono. Tatsuya se trochu změnil má zlatá. Moc sradny už s nim není.

- že zapaříš s Rickem a nejlíp i jeho novou přítelkyní (potřebuju o ní už konečně nějakej drb!:D) Rick se s přítelkyní nedávno rozešel! Drb!

- že místo pozdravu řekneš Kenzovi a Naomichimu, že jsou oba subeteru. Kenzo žije někde v Gifu a asi ho neuvidim. Na Tsubasu nemám žádnej kontakt a Naomichi nemoh na mojí Wasshoi party...

- že s těmahle všema uděláš co nejvíc purikury a aspoň ňákou mi pošleš….Tady to máš

…..a že těm všem dáš za mě velkou pusu (dobře, Yayamě nemusíš:D) a vzkážeš jim, jak straaaaaaaaaaaaaaaaaašlivácky se mi stejská!! ^ ^

Všichni tě strašně moc zdravěj, ptaj se na tvojí práci, o který skoro nic nevim a opakujou, že by tě tady chtěli!

Konec mýho rabu rettá. Cya in a week!

Wow a vyjadřuju vděk všem, co mi to tady čtou od počátku. Jste pandy, všichni!