pátek 16. září 2011

Jak šel čas

17.září 2008 se z Ruzyňského letiště vzneslo letadlo, jakých jsou každý den desítky. Jenom jedna věc byla tenkrát jinak. Na palubě tohohle letounu tentokrát seděly dvě trubky navíc. Jedna se jmenovala Eliška a ta druhá Žanda a byly to velmi vysmáté dívky, které škola poslala prozkoumat život v Japonsku. Poprvé v životě letěly někam na dlouhou dobu a samy. Jedna z nich byla boss (protože její kamarádi z dětství ji naučili, jak bejt drsná v každý situaci a jak číst v mapě) a ta druhá byla sice skaut, ale orientace jí šla asi tak dobře jako Žandě zpívání. Od téhle chvíle byl jejich život navždycky jinej.

Jedna se po roce vrátila do Čech, pokusila se rok studovat magistra, ale nakonec ji osud zavál do Skotska za jejím snoubencem a dostudovala tam. A Žanda je v čoudu doteď a má to štěstí, že na ni její kamarádi nezanevřeli, přestože je to nevděčná a sebestředná koza, a pařej s ní na welcome a goodbye parties.

Nerada bych, aby tenhle článek vypadal jako nějaký vychloubání, ale k třetímu výročí mýho cestování sem si opravdu chtěla udělat takový malý shrnutí toho, co zajímavýho se v mym životě díky odjezdu do japonska stalo, zajímavejch míst, který sem navštívila a vůbec WTF historek, co se mi přihodily. Takže jdem na to!


Za poslední tři roky sem letěla 21 letadlama, z toho 6 zaoceánskejch letů. Nejhnusnější turbulence byly před Vancouverem. Když se letadlo propadlo o dobrý dva metry, vykvikla sem nahlas. Nejstrašidelnější byl let do Austrálie, protože byla bouřka a kolem se míhaly blesky. A taky ten při návratu z Japonska. Vídeň-Praha, protože to bylo malý letadýlko a vypadalo to, že každou chvíli upadne levý křídlo. Bohužel sem seděla u okýnka.


Na prkno sem šlápla na čtyřech kontinentech:Evropa, Asie (Japonsko), Severní Amerika (Kanada), Nový Zéland. Prkno je moje hobby

Vystřídala sem několik divných povolání: učitelka češtiny, tlumočnice (ne úplně úspěšně), pokojská (bez černejch šatiček a podvazků), recepční, kuchařka (!!!), barmanka, servírka, modelka (dostala sem za to zaplaceno, takze si za tim just stojim), instruktorka snowboardu

Koncerty v zahraničí
Jednou za čas se musej peníze rozházet za něco krátkého a intenzivního
Tokio: Late of the Pier (kde sem poznala kamarádky Sari, Konomi a Minami), Metronomy, The Kooks, kde sem poznala Ricka a šáhla na ruku Lukovi Pritchardovi, toho času to byl můj idol. Oasis (dva měsíce před rozpadem)
Skotkso: Vampire Weekend, The Strokes (zadarmo sem se proplížila s novinářkou páskou na fesťák na březích Loch Nessu), Arcade Fire (životní zážitek)

S kym sem randila (s důrazem na slovo randila):
-americkej pilot
-veslař z Oxfordu
-americkej voják
-Bůh krásy vlastnící Minicooper
-bejvalej drogovej dealer, co byl svědkem toho, jak někdo do někoho zakuchnul sekeru (o tom sem se dozvěděla až rok zpátky, takže nesoudit, please)
-novozélandkej bývalej hráč rugby a budoucí farmář
-minikopie Luka Pritcharda vlastnící Minicooper
-syn skotskýho kněze, kterej uměl ostříhat ovci
-majitel španělský pizzerie
-boží lyžař z Kojčic u Pelhřimova
-francouzskej masér
-a konečně australskej zvukař a snow chaser

Nepodařilo se mi sbalit: Švéda Jakoba a Ira Žraločáka

Adrenalin: Jednou sem spadla ze stromu v tokijskym parku. Utržila dloooouhej škrábanec pro proběhnutí křovím v téže parku. Dostala lehkej otřes mozku, když sem seskočila z korby auta na ledovou plochu před naší farmou v Kanadě. Narazila si ruku na skokánku v Kanadě. Přerazila si záda na bedně v Kanadě a jednou málem zmrzla při plavání v Severnim moři v říjnu. V Blenheimu se mi zlomily všechny nehty, což je stejně největší tragédie.

Japonsko:
Do Tokia sme s Eliškou přiletěly 18. září a ještě sme vypadaly a oblíkaly se celkem normálně. Jenom koukám, že sem byla trochu širší...
Naučily sme se modlit ve svatyních a chrámech a taky jak jíst hůlkama. První návštěva rámenja (neboli resturace s nudlema) ovšem dopadá katastrofálně. Netušíme, proč je tam automat na peníze, hůlky sou plastový a kloužou a kolem seděj Japonci v kvádrech a smějou se nám.

Při testu ve škole sme zařazeny do nejpokročilejší skupiny. Odteď následujou mraky domácích úkolů a memorování stovek výrazů nazpaměť aneb japonské školství.

Z holek obvěšenejch Gucci a LV kabelkama nám už ve škole kape na maják. Souhlasíme uvařit knedlíky na školní festival a jako za odměnu potkáváme Kenza a Tsubasu. Šílené pobíhání po ulicích Tokia začíná.

Hrajeme baseball na střeše výškové budovy, tančíme DDR, zpívám karaoke, jíme okonomijaki v restauraci, kde si je můžete sami připravit na plotně zabudovaný do stolečku. A jíme kaki. Taky sem ochutnala velrybu :/ soráč.
A já jim american dogy ostošest a skoro vůbec nejezdíme metrem a vlakama.

Chodíme pěšky a má to svý výhody, protože sme zatraceně fit.
Výlet do Nikkó za historií a výlet na Takešita Dóri za nákupama. Tokio a Takešita Dóri s mrakam obchodů vás časem změní...až vypadáte jako toto.

A přijde vám to úplně normální. Ale mohlo by bejt ještě hůř...
Bez návleků na nohy ste prostě v Tokiu ztracení.

Náhodnou Korejkou sme ve školní kantýně pozvaný na sraz studentů z Wasedy. Seznamujeme se se Šinem, Tacujou a dalšíma.

Na popud Ondry se narodila Žanda Panda a přesunula svoje notes na FB na Blogspot.

Dva úžasný vejlety na hory. Madarao a Naeba. Ten druhej skrývá mnohá šokující tajemnství a jednou vám je možná vyjevim.
Přijíždí Dingo a Martinka a musíme předstírat, že sou obě moje sestry, aby u mě mohly bydlet. Výlet do Kjóta, kde zřím nejkrásnější budovu na světě, Zlatý pavilon. Jedu dvakrát Šinkansenem.

Propuká světová finanční krize. Voser. Nemám na jídlo, protože musim šetřit na pivo. Mamka moc pomáhá.

Největší výzva mýho života: jet tlumočit do Ósaky nebo ne? Lukáš mi dohazuje učení češtiny. Taky dělám modelku na přehlídce studentů střední školy.

12ti hodinovej maratón Lord of the Rings. Respekt.

Největšín kocovina mýho života po novoročnín párty u Šina. Já a dalších šest zúčastněných spíme na vyhřívaný podlaze a nemůžem se moc zvednout.

Vrcholem je návštěva Park Hyatt Tokyo, kde se točilo Ztraceno v překladu.

Pobyt završen týdenním pobytem v Tokiu bez domova.
Skotsko:
Do Skotska sem odjela asi tři měsíce po návratu. Důvod byl vlastně úplně prozaickej, sem prostě pitomá a v Japonsku sem prošvihla přihlášku na magistra, takže sem se rozhodla zaplnit mezeru a odjet do Kanady. Ale bylo ještě spousta času, tudíž se jelo vydělat si nějaký peníze navíc. A vrátila sem se tam i podruhý, tentokrát před cestou na NZ, přestože otec skotský rodiny byl dobrejj pošuk. Jinak Skotsko dobrá továrna na peníze...

Dělám au-pair pěti dětem a de mi to tak dobře, že můj pobyt v Inverness je zpečetěn tejdnem, kdy se o ně starám úplně sama za provozu guesthousu, kterej provozuju taky sama, protože rodiče odjeli do Litvy.

Stává se ze mě breakfast chef a vařim skotský snídaně pro 19 hostů.

Noční plavání v Loch Nessu (vždycky tvrdim, že sem chytla Nessie za ocas, tak to budu tvrdit i tady). Festival Rock Ness. Výlet na Skye Island, lezení po horách. Golf ve Stirlingu, Edinburgh.

Navštěvuje mě Jamie, Adam, Dynda, Eliška, Šin, Aleš a John

Rodina mě s sebou bere na Ibizu.

Španělsko:
Jedu navštítiv Šina, kterej se mezitim intergalakticky přesunul do Evropy. Eliška taky, ale o tom on neví. Galeria Prado.

Mluvim skoro plynně španělsky (dva dny a jenom po sklenici vína).

Kanada
Na letišti ve Vancoveru poznávám ve frontě přede mnou "toho Psa z Facebooku".

Ukažte na holku, co si to na prkně dává rychlejc než Pes a já! Team Czech se seznamuje s Taynton Bowl a objevuje krásu toho pravýho freerideu mezi stromama v metrovym prašanu. Ale team nemá dost a jeden den porušuje nejpřísnější předpisy a jde si zajezdit na Jessies Monster, kam je vstup přísně zakázán pod pohrůžkou smrti. Byla to bžunda.

Šaháme si na pravou Olympijskou pochodeň.

7. týden jsem vyhlášena druhou nejlepší pokojskou (z osmdesáti haha a přede mnou je jenom jakejsi Pete...) Sem fakt nezastavitelná!

Při prvnim výletě do Whistleru navštěvuju Helču a Marťu a taky je tam s náma Paris Hilton a Justin s Jessicou. Při druhym výletě je tam se mnou Metíček.

Staff trip do Kicking Horse. A hned při první jízdě nesedáme do stejný gondoly jako onen Superrychlej uklizeč Pete a jeho nejlepší kámoš Loz, se kterýma sme se ještě nikdy nedaly do řeči. Tak to napravujem. To, co se jmenuje Loz, má modrý vlasy. Ptáme se ho, jestli o tom ví.

Vašek a Frank ukořistěj olympijský vstupenky! Vrchol mý televizní kariéry čítá celkem 4 vteřiny. Dvě vteřiny záběr, jak fandíme během zápasu Česko Slovensko. Dvě vteřiny v sestřihu kuriózních fanoušků sponzorované Money GE Bank. Jo, taky sme byly s Eliškou v televizi v Japonsku...Interview proběhlo na Ginze a už nevim, na co se nás ptali. Pamatuju se ale, že sme se japonsky navážely do Američanů, takže to sestříhali. My sme to neviděly, ale ve školním kampusu nás o pár dní pozdějc zastavil profesor a náš kamarád Chris, že sme hvězdy.

Účastnim se Burton závodu, ale sem diskvalifikovaná, protože se neumim (dvakrát za sebou) trefit mezi dvě čáry. Ale stejně mi za to dali bundu...

Dostávám zcela scestnou nominaci na Legend Award na konci sezóny. Jezdíme v šortkách. Je poslední den sezóny. Předchozí den sme se rozešli s Mattem, kterýmu je to tak nějak fuk a já teda napůl smutnim, protože mám za pár hodin nasednout na autobus. Den je mnohem snesitelnější díky párkům v rohlíku, co nám rozdávaj, a díky tomu, že mě jeden kámoš celou dobu drží za ruku a utěšuje. Kámoš Loz, oujé!

Při druhym pobytu ve Skotsku sbírám všechnu odvahu, abych řekla našim, že chci ještě trochu cestovat. A mám z toho dost špatný svědomí. Dostávám nejvíc největší podporu od VÁS. Taky po několika letech dopisuju bakalářku na téma Šindži Aojama: Postavy a prostředí v trilogii z Kitakjúšú. To neva, že nevíte, co to znamená.

Dál už jenom v bodech, protože je to všechno nedávná minulost (půl roku a míň).
- Tři tejdny v divoký jihovýchodní Asii na vlastní pěst. Královna Low Budget.
- Překrásná turistika v Cameron Highlands v Malajsii.
- Učim se surfovat a to bez žraloků!
- Hippie zážitek na festivalu Confest
- Muchlování s klokánkama
- Focení se na místech, kde vznikl film, díky kterýmu sem doteď geek s elfskou kápí v Pardubicích ve skříni.
- 6 tejdnů bydlení v autě bez teplýho jídla. A do toho ta nejtěžší práce, co se dala sehnat. A přežila sem!
-Manažer Jason mi zvyšuje plat o dva dolary! Happyend.

Tak tohle všechno se mi zatim přihodilo. Stejně důležitou část cestování ale zaujímá i čas, kterej sem strávila doma, v Čechách. Nemyslete si, že sem uprchlá imigrantka, co na vás doma plive! Právě naopak. Sem nejvíc nejhrdější a jednou se vám vrátim. A pak už budu s váma, tak mi odpusťte, že vás teď tak trochu zanedbávám, moji Jůlinkáři, Cyklisti, Gympláci, Japonštináři i Filmařky, Pardubáci, divná individua a rodino.

A nějaký moudro na závěr?
LOVE je stejně nejvíc. Už to vim.
A taky vim, že kolem mě je spousta lidí, proti jejichž cestování sem úplnej břídil a zasloužili by si mnohem víc zájmu než já. Viz. Indie, Etiopie, Egypt, Keňa, USA, Korea, Čína, Mexiko, Venezuela a další. Oni věděj, o kom mluvim. Jenom mně se poštěstilo, že mám ten čas psát...

P.S. Dneska to oslavte se mnou a napiště mi do komentářů vaše vrcholný zážitky. Vtipný, strašidný, smutný, atmosférický, romantický, cokoliv vás napadne. Dost to ocenim.

5 komentářů:

jarecek řekl(a)...

vrcholnej zazitek? asi kdyz me pred tremi roky po mejch nekonecnejch neverach poslala zivotni laska do prdele. a od te doby se placam od niceho k nicemu. a zustava neprekonatelnej pocit viny a permanentni zhnusenosti vlastni existenci. a nezabira nic. a katarze neprichazi. jo. love je stejne nejvic. uz to vim.

Anonymní řekl(a)...

Vrcholnej zážitek? Když jsem samo mimo jinýho vzal přítelkyni všude, kam to jenom na vlastní pěst šlo (super Francii, Zambii, Zimbabwe, hodně dlouhý Japonsko, Karibik, Vietnam, Ekvádor, Galapágy, Sýrie, atd.) a ona pak stejně řekla, že chce radši něco obyčejnýho a průměrnýho a to i udělala a je teď s těžkým alkoholikem, co nebyl nikdy ani mimo evropu a má tu denodenní obyčejnost, co chtěla; ale je happy. Láska je určitě nejvíc, ale někdy má teda hodně různý projevy. :)

heronozero řekl(a)...

husty zando :) respekt a trochu i zavist ...

Bára řekl(a)...

LOVE je nejvic, kdyz laska zaveli, rozum je v prdeli. I my jsme v prdeli, mysleno mimo domov, ale jen naoko. My si ho totiz vozime sebou a je jedno, kam a na jak dlouho jedes. A vrcholnej zazitek? No, je jich mnoho, jeden je treba setkani s tebou, protoze podobneho cloveka neznam, mysleno v dobrem slova smyslu a kdyz slysim tuhle http://www.youtube.com/watch?v=x5h-LAvQDCQ , tak ti patri ty necele ctyri minuty!

Eliska Vytlacilova řekl(a)...

tehdy sme pro Fuji TV rekli, ze Americani na Tsukiji marketu sou looseri a ze cesi by se tak urcite nechovali. A abys vedela, tak jsi mi vsema tema vzpominkama vehnala do oci slzy, trubko, neser me!! :D Protoze to bylo taky nej nej obdobi myho zivota, ty kravo.... Chjo, jako ze nic ve svym zivote bych nezila znova, tak tohle treba trikrat :P....